Před 12 000 lety bylo mých lidí mnoho a nejsilnější válečník je vedl na sever do prérií Alberty na jihozápadě Kanady. Když tohle cizí místo viděla jedna stará žena, dělala si starosti, že je příliš otevřené a že je zde málo řek a stromů. Když zůstávala týpí delší dobu na místě, zanechávala po sobě stopy, a tak se mí lidé museli stěhovat každé tři dny, aby nebyla tráva pod týpími zničená. V té době muži hodně bojovali, protože se každý chtěl stát vůdcem. Aby se muž mohl oženit, musel nejprve přinést skalp nepřítele. To mu také dalo právo mít vlastní týpí.
Bylo nás tam příliš mnoho na to, abychom měli všichni co jíst, tak se náš lid rozdělil do tří menších skupin a každé bylo přiděleno jiné území. Dohodli jsme se, že se znovu potkáme příští rok v době, kdy budou zralé bobule, abychom spolu sdílely obřad Tance slunce. Tak jsem se tedy následující rok opět sešli. Ti, co putovali ze severu, šli přes území, kde byl nedávno rozsáhlý požár, a tak se jejich mokasíny zašpinily popelem. Tito lidé tedy přijali jméno Siksika – Černonožci.
Ti, kteří přišli z východu, měli na svých šatech skvrny od bláta, tak byli nazváni Piegan nebo Pikuni – Skvrnité oděvy.
Ti, kteří přišli z jihu, nosili nádherné čelenky, tak přijali jméno Kai Nai, což znamená Mnoho náčelníků.
Později, když přišli bílí lidé, byl můj klan Kai Nai nazván francouzskými obchodníky Krvavci (Blood), protože o něm říkalil, že naši bojovníci nejsou spokojeni, dokud nevidí krev svých nepřátel. Rezervace Krvavců je v současnosti největší rezervací v Kanadě.
Krvavci jsou jediným kmenem, jenž se nikdy nevzdal práva vykonávat Tanec slunce. Ve srovnání s jinými kmeny přišli na naše území kolonisté poměrně nedávno – v polovině 19.století. Mnoha jiným kmenům bylo bílými osadníky zakázáno vykonávat Tanec slunce. Nyní jsou zákony změněny a Tanec slunce je opět povolen. Mnoho zástupců jiných národů k nám cestuje a my je můžeme učit o Tanci slunce a našich posvátných obřadech.
Týpí jsme stěhovali kažké tři dny z úcty k Zemi. Tráva, která zní roste, tak nezahynula a mohla se znovu narovnat. Prokazovat Zemi úctu pro nás vždy bylo, a stále je, nejdůležitější věcí. Není to naše Země, je to Země našich dětí. Pokaždé, když si od ní něco bereme, i když je to dřevo na oheň, nebo kámen, nabídneme za to trochu tabáku jako poděkování za její dary.
Během posledních sta let se Alberta změnila více, než za 12 000 let předtím, kdy na této zemi žili moji předkové a prokazovali ji náležitou úctu. Mí lidé byli národem válečníků. Bojovali jsme se všemi ostatními kmeny a nikdo se nepokoušel nám naši zem vzít. Bílý muž k nám přišel teprve v roce 1881. Proto zůstaly naše tradice tak silné ve srovnání s jinými kmeny.
Silnými nás také činí to, že naši lidé vždy následují bizona. Všimli jste si někdy, jak má bizon na pření části těla dlouhé chlupy, ale nerostou mu na zadní polovině těla? Bizon je totiž jediným zvířetem, které čelí bouři. Zatímco ostatní hledají úkrt, on neutíká nikdy pryč, ale jde přímo do srdce bouře. Učíme se od něj, a také tak žijeme. Vždy následujeme bizona.
Staří lidé nám vyprávějí příběhy, jak se v době, kdy teplota klesla pod - 40°C, nechoulili moji lidé k sobě ve svých příbytcích, ale naopak, muži šli lovit a ženy vařily a nosily dřevo. Mrzlo tak moc, že se nůž lepil k masu a my jsme museli sedět na svých dlaních, abychom je trochu zahřáli. To bylo období, kdy jsme nejvíce pracovali a odpočívali jsme teprve tehdy, až se oteplilo.
Jsme velmi silní a odolní lidé. Když ráno vstaneme, první věc, kterou uděláme je, že se ponoříme do řeky, abychom umyli naše těla, ale také abychom zocelili sami sebe.
zdroj www.pablorussell.com