Kdy přicházet na obřad potní chýše?
Kdy přicházet na obřad potní chýše?
Kdy je ten správný čas, kdy by měl člověk přijít na potní chýši? Čtvrt hodiny před začátkem obřadu? Půlhodinu? Nebo dvě hodiny? Ano, víme, že zhruba hodinu před tím, než vcházíme do potní chýše, je úvodní kruh – tj. seznámení s tradicí, pravidly obřadu, chodem atd. Čas důležitý zejména pro nově příchozí. Ale je to skutečně jen prostor pro nováčky? A jedná se skutečně jen o úvodní kruh? Nebo o prostor k celkovému naladění na to, co má přijít? A kdy tento prostor vlastně začíná a kolik na něj potřebuji času?
Podle mého názoru by se však správný bojovník neměl rozhodovat na základě ega. Ve smyslu – „Tohle už znám, nejsem už nováček, stačí mi přijít později. Anebo přijdu brzy, ale na úvodním kruhu být nemusím.“ Možná se lze takto rozhodovat v mysli začátečníka, ne však člověka, co se vydal na cestu bojovníka. Zkušený bojovník druhé (nově příchozí) vítá, vytváří pro ně domov, provádí je – ne však rozdáváním mouder, ale vlastním příkladem. Lidé by měli být schopni zaznamenat, že tenhle se chová jinak. Stará se, usmívá. Je vidět, že má to místo rád. Co takhle pomoci vést úvodní kruh, ať už slovy, nebo vlastním příkladem? Neměl by tohle být post tanečníků slunce? Neměli by svým příkladem, ne egem, z davu vyčnívat? Být pro lidi jakýmsi majákem, na který se mohou obrátit, když jsou na místě noví?
Pro mnohé je potní chýše jednoduše místem, ve kterém se odehrává obřad. Někteří to však vnímají i jinak. Nemohu mluvit za ostatní, ale pro mě je to něco jako naše vypiplané dítě. Musel jsem projít těžkými zkouškami, 4 roky Tance slunce u Černonožců, než mi dali svolení, práva, tento obřad provádět u nás. Místo pro „naši“ potní chýši jsme u nás na zahradě chystali několik let. Byli jsme s rodinou u jejího zrodu, od samého začátku. Před tím jsem prošel i jinými potními chýšemi, ale tahle je jiná. Jsme s ní spjati, máme ji strážit. Je pro nás dítětem, matkou i chrámem. Něčím, co jsme si museli zasloužit. Něčím, na čem jsme pracovali. Čas strávený v potní chýši je darem. S mou ženou se o toto místo staráme, máme ho rádi.
Potní chýše a celý prostor kolem ní si naši péči zaslouží. Jde o přístup každého z nás. V mysli bojovníka (muže i ženy) by tedy mělo být, že má přijít na potní chýši v takovém časovém předstihu, aby se o něj stihl dobře postarat, vše dobře přichystat pro nastávající obřad/obřady. Což může mnohdy znamenat přijít i v jiné dny, než se koná obřad samotný. Když je potřeba nachystat chrastí z lesa, vyskládat několik kubíků dřeva, shrabat posečenou trávu, nasbírat a dovézt kameny atd. A jsem vděčný, že čas od času tak někteří z vás i konají. To je dar a velká úleva, když to nemusí stát jen na jednom nebo dvou lidech.
Jezdíval jsem takto několik let na chýšky i o den dříve, a když můžu, dělám to dodnes, nebo jsem tam včas, abych mohl pomoci s přípravou. V potní chýši, kterou strážím, jsem obřadníkem, na jiných ne. Nemám však problém pomoci uklidit starý popel, nachystat oheň a kameny, vyndat staré kameny z potní chýše a pak se chopit s radostí vidlí a pomáhat nosit žhavé kameny dovnitř chýše. Žádný tanečník slunce, až dokončí své 4 roky, by se neměl stavět do role, že už má tohle za sebou. Nebo, nedej Bože, že už je něco víc. Starat se o chýšku je dar, radost i požehnání.
A když v některý den třeba nemůžu, doufám, že tam bude někdo jiný, kdo mě zastoupí. Je však důležité uvědomit si jednu věc - tohle začátečníci nevědí. A někteří lidé, ať jsou jakkoliv staří, jsou spíše zvyklí starat se jen sami o sebe. Uvažovat ještě v rovině "já - mně", ne "my - nám". "My - nám" je rovina uvažování bojovníka. Je tudíž na nás starších (nemyslím jen věkově, ale i služebně) jim to ukázat. To nejlepší učení je vždy učení vlastním příkladem. Když tedy nově příchozí uvidí, že po jejich příchodu na místo potní chýše tam pokaždé někdo je a chystá vše potřebné, stane se to pro ně normou. A možná jim pak bude hloupé se jen dívat, a budou vás chtít vystřídat, nebo se přidat, něco nového se naučit, pochopit. Někdy si však lidé mylně myslí, že určité činnosti nebo části přípravy náleží jen určitým lidem. Je tedy dobré vtáhnout je do děje, ukázat jim, co a jak. Ne však poučovat, ale více je seznámit, jak se co dělá a co je za tím vším, co jsou zvyklí sledovat jen očima. Laskavě, přátelsky, ne z pozice zkušeného barda.
Být bojovníkem znamená sloužit, starat se. Obřad potní chýše by tedy měl začínat přípravou místa, prostoru, kde se nachází. A sejde-li se nás více (nebo i v jiné dny, než je obřad), můžeme klidně udělat i práci, na kterou jindy nezbývá čas. Být dobrým příkladem ostatním, a tedy i v budoucnu možná dobrým nástrojem Stvořitele. Když ostatní uvidí, jak se o společné prostory hezky staráme, mohou na nás být právem hrdi. Řeknou si, že tohle místo a tihle lidé mají něco do sebe. Starat se o druhé (ať už lidi, nebo prostory) je součástí ušlechtilosti, a ušlechtilost je vlastností bojovníka. A dobře víme, že být tanečníkem slunce, bojovníkem, neznamená učit se jen posvátné písně, znát obřady, dýmkovou tradici atd., ale především, a hlavně - umět se dobře chovat. Být laskavý k rodičům, starším, k okolí a také k sobě sama. Nikdy to však nesmíme dělat s myšlenkou na obdiv, nebo s touhou po pochvale. Radost z toho, co děláme, je nám odměnou. Zdravá hrdost na sebe sama.
Obřad potní chýše nezačíná zapálením ohně, nebo vejitím do chýšky. Začíná probuzením v den, kdy má obřad nastat. Nebo i několik dní předem. Pokračuje příchodem každého z nás na místo chýše. Úklidem každého z nás. A při úklidu, přípravě místa na obřad potní chýše, se snažím uklidit si i v hlavě. Nechat případné starosti, špatnou náladu apod., venku. To vše je součástí obřadu, nebo přípravy na něj.
A je tam ještě jedna třešnička na dortu navíc - když přijdete dřív, s velkou pravděpodobností tam už budu na místě, a vy ten čas před obřadem můžete využít na doptávání se, popovídání si, sdílení. Je to prostor, kdy se můžu věnovat jen vám. Nebo si jen můžeme přátelsky popovídat. Když už však začnou přípravy obřadu, je obřadník mimo, v jiném naladění, a nemá prostor se vám věnovat.
S přáním všeho dobrého Dušan Píta Ominí